Partnerské vztahy Publikováno · 4 min čtení

Mužské a ženské role – existují ještě? 

Ilustrační fotografie k článku: Mužské a ženské role – existují ještě? 

V kostce · Co si z článku odnést

  • Tradiční scénáře o tom, co „má“ dělat muž a co žena, dnes často drhnou pod tíhou rodinných vzorů i společenského tlaku.
  • Místo snahy vejít se do cizích škatulek je zdravější přesunout pozornost od povinného „musím“ k opravdovému „chci“.
  • Rozdělení rolí doma nemusí kopírovat stereotypy — stačí, když dává smysl vám dvěma a může se v čase proměňovat.

Žhavý téma. A tenkej led. 

Protože tohle se řeší, dřív nebo později, snad v každým partnerským vztahu, a přináší to těžkosti a konflikty. A je to ve vzduchu celospolečensky v podobě očekávání, škatulkování, hodnocení. Nechci tu mluvit o nerovnosti mužů a žen. Na to nemám ani chuť, ani kompetence. Chci mluvit o obyčejných okamžicích ve vztahu, který můžou být bolavý právě kvůli tomu, že se nějak pereme s tím, co „má“ dělat ženská a co chlap. 

Od lovu mamutů k tlaku cizích představ

Dnes už to totiž není tak, že chlapi loví mamuty a ženský sbírají byliny. Začalo se to postupně komplikovat, a možná, že v čím větší svobodě a blahobytu žijem, tím je to složitější 🙂 

Tak jak to je teď? 

?

Takto. Je tam otazník. A každý si může odpovědět, jak chce. Akorát nejen, že může, ale prostě musí. A v tom je ta zrada. Nastavujem si sami v sobě, a taky vzájemně ve vztahu, co má dělat ženská a co má dělat chlap. Možná si dokonce dovolíme dát místo toho „MÁ“ „CHCE“. 

Což zní super. Akorát že často to zas tak super nefunguje. Protože máme vzory od rodičů. Protože máme tlaky od společnosti. Prostě nám furt hlavě jede, co bychom měli dělat, abychom dosáhli pocitu, že jsem dobrá máma, dobrej manžel…a naše drahá polovička nám to často neulehčí, naopak dává najevo, že dobří nejsme  – třeba kyselým ksichtem, výtkou, pocity zklamání  a nespokojenosti. K tomu nám tchýně, tátové a další často nadělují nevyžádaný rady a kritický povzdechy, protože přece oni jsou ti starší a tak už to narozdíl od nás všecko ví. 

A tak dál. Uf. 

A chce to hodně práce, všechno tohle v sobě registrovat a fakt to umět i vydechnout, dát si tu svobodu otázkou, jak já to teda chci, najít tu odvahu to komunikovat, jak my to chcem spolu dohromady. 

Když se domácí role obrátí naruby

Protože možná, že u vás doma může vařit chlap, když to umí líp nebo ho to víc baví. 

Možná, že se kariéře může věnovat víc ženská, nejen tehdy, když jí během mateřské a rodičovské stála. 

Možná, že na tu rodičovskou může jít chlap, třeba si to víc užije.

Možná, že s tím šroubovákem to někdy umí líp žena, a chlap zas líp zašívá ponožky. 

Možná, že chlap je ten, co je nejraději doma, a ženská ta, co občas potřebuje jít večer ven. 

Možná, že ženská je ta, co chce divokej sex a chlap ten, co si spíš užije pomazlení.

Hm? 

Divný? Neženský a nemužský? 🙂 

„A chce to hodně práce, všechno tohle v sobě registrovat a fakt to umět i vydechnout, dát si tu svobodu otázkou, jak já to teda chci, najít tu odvahu to komunikovat, jak my to chcem spolu dohromady.“

— Mgr. et Mgr. Kateřina Hamerníková

Dohoda, která se smí v čase měnit

Jo a, aby toho nebylo málo, možná, že to vy dva konkrétní lidi, co jste spolu, máte jinak teď než před lety 🙂 😀 

Tak si o tom třeba popřemýšlejte. Třeba popovídejte. Třeba to i změňte. Jde to blbě, ale jde to. 

Zastavení pro vás · Sebereflexe

Tři tiché otázky k zamyšlení

  1. Když si právě teď představíte svá domácí a vztahová „měl bych“ nebo „měla bych“, kde v těle cítíte napětí nebo sevření?
  2. Které vaše každodenní role jsou opravdu vaší svobodnou volbou a které děláte jen ze strachu, co by řeklo okolí nebo partner?
  3. Co by se změnilo, kdybyste si dnes dovolili nahlas a bez výčitek říct, co v tom společném fungování teď potřebujete jinak?

Časté otázky

Jak s partnerem otevřít téma rozdělení rolí, aby se rozhovor nezvrhl ve výčitky?

Pomáhá mluvit v první osobě o vlastním vyčerpání a potřebách místo obviňování („cítím se zahlcená a potřebuji…“ místo „ty nikdy…“). Vyberte si klidnou chvíli mimo hádku a ptejte se i partnera, jak rozdělení povinností vnímá a co by ulevilo jemu.

Co když do našeho fungování mluví rodiče nebo tchyně s představou „jak se to má dělat“?

Vyslechnout názor starší generace neznamená muset se jím řídit. Zkušenosti rodičů vznikaly v jiné době — vy dva máte právo nastavit si hranici a žít podle dohody, ve které je dobře právě vám dvěma.